Žena těhule jako veřejný majetek aneb Veřejný dopis veřejnosti

Nedávno mi jedna matka připomněla téma, které ve mně vyvolává opravdu smíšené pocity. Z nějakého podivuhodného důvodu v momentě, kdy žena nosí malé miminko pod srdcem a v podstatě není vidět nic než její bříško, stává se z ní něco jako veřejný majetek. Dnes bych chtěla napsat veřejnosti, co si o jejich přístupu k těhulkám a následným matkám myslím.

Popravdě, patřím asi k těm šťastnějším, které nevyžádaná pozornost obešla a pořád obchází. I když ani já jsem jí neunikla úplně. Asi působím trochu „drsně“ a lidé si se mnou nedělají jen tak co se jim zachce. To ale neznamená, že mě tahle situace netrápí.

Takže. Milí spoluobčané, manželé, partneři, tchýně, tety, babičky, tcháni, strýci, dědečci a další prosím, prosím nezapomínejte, že i ženy, které mají břicho jako meloun, anebo se právě staly matkou, jsou pořád svéprávní lidé. Hned vysvětlím, co tím mám na mysli, co mě tady trápí.

Nejdřív chci říct, že si uvědomuji, že všichni konáte s nejlepším úmyslem a s láskou. Respektuji to a určitě následující řádky nepíši s neúctou. Vím, že děláte to, co myslíte, že je nejlepší jak pro matku, tak pro dítě. Na jednu stranu jsem vám vděčná, ale na stranu duhou, někdy to chce zastavit se a podívat se na věc z jiného uhlu. Mým záměrem není někoho urazit, jen několik věcí vysvětlit z pohledu matky. Je to můj pohled na svět a samozřejmě se nemusí ztotožňovat s každou maminkou.

Začíná to samotným těhotenstvím

Těhotenství není nemoc aneb Vždy šťastná a v pohodě

Natěšení budoucí rodiče oznámí svým nejbližším tu krásnou novinu a každý slaví. Každý? Zapomínáte na tu chuděru, která tady hraje hlavní roly. Problila celé ráno a sotva se teď udrží na nohou. První trimestr dá opravdu zabrat. Ale těhotenství přece není žádná nemoc, že?! To je samé: „Jé ty si těhotná? To je úžasné!“ „To musíš být opravdu šťastná! Určitě se cítiš fantasticky!“ No, popravdě! Ono to nemoc není, ale kdybychom tady sepsala seznam všech doprovodných příznaků, jako nemoc by to určitě vypadalo. A ano, určitě šťastná je, to ale neznamená, že se momentálně necítí prostě blbě. Takže ano, „ubohá“ těhulka má nárok na únavu a speciální zacházení. Dovolte ji ať se cítí mizerně, pokud se tak opravdu cítí a namísto štamprlí (tedy aspoň tady u nás), které by ona měla rozlévat, ji raději udělejte slabou zázvorovou limonádu, s trojitou porci ledu – teď v létě.

A milé nastávající maminky, dovolte si cítit se mizerně, pokud se tak cítíte. Těhotenství nemoc není, ale to neznamená, že musíte pokračovat v životě, jakoby jste „nevyráběly“ nového človíčka uvnitř vás. Nedovolte, aby vám společnost diktovala, jak se máte cítit..

Když jsem nezvládla procházku do obchodu, „prospala“ na nohou celý den, protože lehnout si nepřicházelo v úvahu, opravdu jsem si to moje začínající těhotenství neužívala, jak bych chtěla a potřebovala. Když mi moje dítko rvalo kůži tím, jak rostlo, budila jsem se bolestí kyčlí každou noc asi tak stokrát, opravdu jsem nebyla šťastná, že jsem těhotná. Ano, byla jsem za to ráda, ale šťastnější bych byla, kdyby ten prcek už byl venku.

Jéé, to je ale krásné bříško!

To myslíte jako vážně? Náhodný kolemjdoucí, ale i všichni známí se zastavují a obdivují těhotenské bříško. Nejenže se vyptávají na všemožné osobní otázky jako: „Jak dlouho jsi těhotná?“ „Kdy se „to“ narodí?“ „Co to bude?“ „Už jste vybrali jméno?“, ALE ještě si dovolí sahat na vaše břicho a pozor, BEZ ZEPTÁNÍ!

Pánové a dámy, napadlo vás někdy, že to může být pro dotyčnou opravdu nepříjemné. Ona je pořád lidská bytost, která vše vnímá a cítí. Není to jen obří pupek. Je to pořád hlava, ruce, nohy a vše kolem. To krásné bříško může někdy opravdu potrápit, tak se nejdříve alespoň zeptejte, jestli je v pořádku: SI POHLADIT.

Musím upřímně říct, že v čase, když mi praskaly strie jedna za druhou, poslední, co jsem potřebovala, byly doteky všech lidí kolem na mém břiše. Takže ať se to může zdát jakkoliv roztomilé, pamatujte, může to být opravdu odporné.

Jéé, ty jsi pořád pohromadě?

Nebo hláška, kterou opravdu z duše nesnáším: „Ještě ses nerozpadla?“ Já vím, že jde o obrazné pojmenování, a že nikdo to nemyslí doslovně. Ale mě to přijde opravdu hloupé. Za prvé: Vidíš, že jsem pořád „celá“. Za druhé: To se jako rozlomím vejpůl a následně na to, ze mě dítě jako vyleze? To asi tedy určitě ne.

Opravdu úsměvné taky je, když si lidé myslí, že jsem bůhví jak daleko, a že to už mám „za pár“, ale já jsem teprve v půlce. Haló! Každá máme jiné tělo a tak i břicho může být každé jiné velikosti! To, že většině žen se dítě vleze někde mezi páteř a žebra, neznamená, že to tak má každá. Některé děti potřebují spoustu místa a tak břicho jde ven. Tečka. K tomu není co dál dodat. Jen to, ať si ty poznámky necháte pro sebe. Už nás nebaví poslouchat ty samé vtipy pořád dokola. To už opravdu není žádná sranda.

Takže ať si to všechno hezky shrneme. Těhotenské břicho, stejně jako všechny jiné části těla, všech bytostí na světě, je soukromý majetek a na ten se nesahá bez povolení. Jednoduché. Viďte?

O tom, co přijde po porodu budu raději psát až v dalším článku. Vím, že jsi zaneprázdněná máma a nemáš čas na nekonečný článek.

Co ty na to matko bojovnice? Souhlasíš se mnou? Jaké máš ty zkušenosti s lidmi v těhotenství? Co vadilo osobně tobě? Přidej se do konverzace, budu se moc těšit.

Najdeš mě na FB, nebo taky na Instagramu a Pinterestu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *