Proč je tak těžké být pozitivní? A co s tím udělat.

Už to je nějaký ten měsíc, co jsem psala o vděčnosti a jak úžasné je zavést její praktikování do našeho každodenního života. Ano, vděčnost je mocný nástroj, který nám ukáže, jak je ve skutečnosti náš svět a život je krásný. Ukáže nám, že je opravdu skvělé žít a ne jen přežívat.

pozitivní

Praktikování nám zlepší náladu, protože se zaměřujeme na to dobré v našem dni. Pomáhá nám s imunitou, a tak jsem zdravější. Jako rodiče jsme celkově šťastnější a trpělivější, díky nadhledu, který nám dává.

Vděčnost má bezpočet výhod, ale pokud si jako já, obyčejný člověk, tak určitě víš, že někdy je prostě opravdu těžké být pozitivní a vděčný.

Jsou dny, kdy je těžké najít, co by jen jednu hezkou chvíli. Někdy je to období delší než den, dva. A někdy, i navzdory tomu, že se ti povede najít jednu věc, za kterou můžeš být vděčná, tvé praktikování může začít pokulhávat. Jeden den zapomeneš, další den to vzdáš a než se naděješ, zjišťuješ, že poslední zápisek je z předchozího měsíce. A najednou víš, co bylo celý ten uplynulý měsíc špatně, co ti chybělo a konečně chápeš, proč máš pořád tak špatnou náladu.

Dostala ses do víru negativních myšlenek.

Zcela nenápadně a nepozorovaně převzaly kontrolu nad tvou myslí a zahnaly pozitivní myšlenky do nejvzdálenějšího koutu.

Říká se, že jsme přišli na tento svět, abychom žili šťastný a naplněný život. Přesto je to většinou naopak. Trápíme se, řešíme problémy a užíráme se negativními pocity. Téměř to vypadá, jako bychom si v tom negativním světě libovali. Jako bychom se rádi týrali a litovali. Možná to není úplně z cesty. Možná to je opravdu tak.

Lidská povaha je opravdu zvláštní. Mám pocit, že mysl, mozek, je tak nějak nastaven negativně. Negativní myšlení je mnohem silnější než to pozitivní. Je mnohem snadnější dostat se a zůstat v negativním postoji. Naproti tomu si myslím, že pozitivní myšlenka je mnohem silnější, co se její energie týče, ale z nějakého důvodu, vybudovat si zvyk pozitivního postoje je mnohem těžší. Nejlépe by se to asi dalo vyjádřit takhle: Negativní postoj je v nás. Pozitivní postoj je něco, na čem musíme pracovat. Je to něco, co musíme podporovat, živit. Musíme se tomu opravdu věnovat.

Takže si to shrneme….Vděčnost je tak povznášející, pozitivní postoj je prostě úžasný a žijeme tady a teď, abychom byli šťastní. Proč je tedy tak těžké být a zůstat šťastný? Proč naše mysl inklinuje k negativitě?

No popravdě většinu odpovědí neznám, ale vím několik jiných věcí.

Média

Televize, noviny, rádio. Kdykoliv zapneme jeden z těchto komunikačních prostředků, uslyšíme špatnou zprávu. Televize to navýšila i tím, že vysílá nekonečné množství detektivek ať už ve formě filmů či seriálů. Ano, je jich nekonečné množství, až si začínám myslet, že to je jediné, čím se lidé dovedou „bavit“ – smrt, utrpení, neštěstí.

Takže vlastně média podporují negativní myšlení, které už tak je nám přirozené. Ale ono to je vlastně už dávno známý fakt.

Negativní mysl

Je to prostě asi další fakt. Asi nejspíš máme negativní mysl a naším úkolem je vědomě pracovat na našem štěstí. Kdybychom na tom nemuseli pracovat, nevážili bychom si toho. A kolik negativních alternativ je náš mozek schopen vymyslet o naší budoucnosti. Jakou neuvěřitelnou moc má nad námi a drží nás v jakési prokrastinaci, jen aby naplnil svoji vykonstruovanou realitu.

Zajeté programy

Žijeme tak trochu na automat. Děláme věcí bez většího rozmýšlení, a je opravdu hodně jednoduché zapadnout do koloběhu stížností. Ať už je to naše ego, které nás nutí hledat a nacházet nedostatky na nás samotných, nebo jsme to my sami, co si pořád a neustále stěžují.

Jaký byl tvůj den?

Opravdu se zamysli nad svým dnem. Jaký byl? Usmála ses na někoho dneska? Chválila jsi něco nebo někoho? Co byly tvé první věty, když tvůj milý přišel domů?

Často se stává, že když vypadneme z rytmu a zapomeneme na praktikování vděčnosti, bytí v přítomnosti a nepracujeme na pozitivních myšlenkách, začneme se zaměřovat na to špatné. Znovu!

Většinou, když přijdeme domů nebo milý se vrátí za námi, po obvykle docela náročném dnu, začneme se stěžovat. No, říkáme si, že si povídáme o tom co se nám přihodilo, ale upřimně… Stěžujeme si!

Mluvíme zejména o tom špatném, co se nám přihodilo. Kdo nás rozčílil, předběhl v řadě v lékárně, nebo jak se nám porouchalo auto či kávovar. Děláme to v naději, že když o tom někomu řekneme, se nám uleví. Ale co se stane? Většinou vůbec nic. Žádná úleva nebo zlepšení nálady. Možná pravě naopak. Tím, že mluvíš jen o tom špatném, sama sebe utvrzuješ v tom, že život je těžký. A tím se udržuješ v poli negativního myšlení.

Takže co s tím můžeme udělat?

Vypni média

Tento bod je asi nejjednodušší. Alespoň je nejjasnější a je jednoduché na něj reagovat. Těžší je jej zrealizovat. Je to tak? Skoro všichni v dnešní době mají nějaký aparát zapnutý, byť jen jako kulisu. Ať náhodou není ticho. Jakoby ticho bylo špatné. Ale popravdě ticho léčí. Ticho je úžasné a ticho ti dovolí slyšet se.

Jednou jsem slyšela jednoho psychologa říkat, že lidé se celé dny obklopují hlukem, aby umlčeli své svědomí. A ono na tom asi přece jen něco bude. Pořád zaměstnáváme hlavu písničkami, rozhovory a různými zprávami ze světa, a na naše svědomí nebo naši duši zbývá pramálo času. Možná těch pár sekund večer než usneme úplně vyčerpaní.

No jo, slyšela jsem ho v rádiu. Já vím, teď si asi říkáš „Vodu káže, víno pije.“. Ale vážně, neříkám, že se máš úplně odřezat od světa. Zkus to jen někdy. Je to opravdu úžasné. Možná ne ze začátku, ale až se naučíš být sama se sebou, až se začneš ve své společnosti cítit příjemně, bude to opravdu skvělé.

pozitivní

Vytvoř si dvě alternativy

Mozek funguje spíše na mínusech než na plusech. Vidíš příležitost a hned ti začne ukazovat, co všechno se může pokazit a jak si můžeš zpackat život. Mozek používá nějakých 7 „stavebních kamenů“ pro tvůj svět. Svět jak jej vidíš a vnímáš ty. To v podstatě znamená, že pokud ho necháš, udělá všechno proto, aby se ten scénář naplnil.

Co můžeš udělat je, že si vědomě vytvoříš dvě alternativy. Tu, kterou ti mozek navrhuje a druhou alternativu, s pozitivním výsledkem. Nemusí to být nic extravagantního, žádné sci-fi. Vymysli si něco prostého a opravdu při zemi, abys tomu mohla uvěřit. Aby tomu uvěřil tvůj mozek.

Tím se otevře nová cesta a prostor pro výsledek, jaký si přeješ. A díky tomu mozek udělá vše proto, aby se to stalo také skutečností.

Zaměř se na to dobré

Až se tvůj milý vrátí domů, zastav se a namísto toho, že začneš ze sebe sypat, co všechno děti dnes vyvedli, zkus najít něco dobrého. Ono to je jak v tomto videu, je to o úhlu pohledu. Změň svůj úhel, zeptej se ho, jak se měl a pak mu řekni o tom svém dni. Třeba to, jak jste se spolu smáli na hřišti. Jak jste objevili obrovské mraveniště venku na procházce. Nebo to, jaký pokrok udělaly děti: lezení, chůze, namalovaný obrázek, kotrmelec, atd. Vždy je co chválit. Je jen potřeba to vědomě vyhledávat v životě. Kdo hledá, ten najde.

Čím více budeš otevřena radosti, tím víc ji najdeš.

Pokud se opravdu potřebuješ vypovídat ze svých starostí, udělej to cíleně. Nestěžuj si jen proto, aby ses stěžovala. Než začneš, zamysli se, co od toho očekáváš. Chceš najít řešení? Hledáš radu? Pochopení? Pokud je to jen o tom, že si postěžuješ, tak toho hned nech.

Začni s něčím pozitivním.

Může se ti to jevit divné, ale když začneš stížnost něčím pozitivním, předejdeš tomu, aby se druhá osoba hned urazila. Buď konkrétní. Není dobré pořád opakovat všechny chybičky, které se odehráli v minulosti. Vynechej věty s “Oni vždy…”, “Pořád…”,apod. Zaměř se na přítomný okamžik, na momentální problém.

Skonči s něčím positivním

Když skončíš něčím podobným jako “Tohle nemá smysl.”, nebo “On je ztracený případ.”, nenecháváš moc místa pro motivaci pracovat na řešení. Raději řekni něco jako “Podívejme se, co s tím můžeme udělat”. Určitě se někam pohneš.

Ano je/bude to těžká práce. Ale je to výzva a já mám výzvy ráda. A také je to něco, co mě přivede k lepšímu já, kterému jsem na stopě. A věřím, že ty také.

Pokud se ti tento článek líbil, můžeš mě sledovat na FB Mateřské Galeje, kde se dozvíš o všech novinkách.

 

2 Replies to “Proč je tak těžké být pozitivní? A co s tím udělat.”

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *