Blogerská výzva aneb Něco málo ze zákulisí

Nedávno na mě začali na Facebooku vyskakovat různé články s blogerskou výzvou, tak jsem si řekla, že to zkusím taky. Vlastně proč ne. Je to dobrý způsob, jak o sobě prozradit něco víc, z trochu jiné oblasti než té, které se věnuji. Snad se bude líbit…..

výzva

1. Jak jsem začala psát blog?

Vždy jsem moc ráda psala (a četla), jen jsem na to na nějakou dobu zapomněla. Už je to docela dávno, co jsem objevila zajímavé, inspirativní blogy v angličtině, které mi hodně pomohly. A proto jsem se vlastně, z dne na den rozhodla, že začnu psát blog.

V češtině nebo slovenštině jsem podobné blogy nenašla, tak jsem šla do toho. Zjišťovala jsem si, co všechno pro psaní blogu musím udělat, jak se to dělá, apod. Zhlédla jsem tunu webinárů a přečetla jsem další tunu článků a návodů „jak založit blog“ a jak se popasovat s technickou stránkou blogu.

Rozehnala jsem všechny výmluvy a obavy a začala jsem psát.

A tak jsem začala psát můj blog.

2. Proč píšu?

Píšu, protože píšu ráda. Psaní mi pomáhá ujasnit a ucelit si myšlenky. Je to pro mě něco jako terapie, která zároveň může pomoct někomu jinému. Hlavně proto jsem se rozhodla psát o tématech jaké jsou vztek a křik v mateřství, aby i ostatní maminky, které si možná stejně jako kdysi já myslí, že jsou v tom samy.

3. Kdo je můj oblíbený autor?

Mojí oblíbenou autorkou je Trudi Canavan. Z nějakého důvodu mě vždy nejvíc osloví spisovatelé a knihy z Austrálie a Nového Zélandu. Je to úplně jiný svět a to je asi to, co mě na nich přitahuje.

4. Jaká je moje oblíbená kniha?

Je těžké vybrat oblíbenou knihu, zejména když jsem žádnou pořádně nepřečetla už hodně, hodně dlouho. Je spousta knih, které mě nějakým způsobem oslovily, vryly se mi do osobnosti a nějakým způsobem mě „tvarovaly“. Jako malá holka, jsem měla ráda Mezi námi děvčaty, uchvátil mě Stařec a moře, později jsem objevila Malé ženy nebo Jane Ayer a s pubertou přišlo temné Memento nebo Tajný deník Laury Palmer a z paměti mi vystupují další a další. Je jich tak moc…, už jsem i zapomněla. Nejoblíbenější je také Kamenní lidé, je to podivný příběh z NZ a pak celkově fantasy od Trudi Canavan, jak jinak. Kniha Tajemství mi otevřela oči a moje srdcovka z mladé dospělosti V každé z nás je malá čarodějnice (ale nevím, jestli vůbec tohle vyšlo v češtině).

Mohla bych psát dál a dál. Docela by mě zajímalo, na kolik knih bych si vzpomněla, určitě by to bylo zajímavé číslo.

5. O čem píšu?

Píšu trochu o sobě, trochu o dětech, o životě. Píšu o mateřství a jeho stinných stránkách – vztek, zlost, hněv, křik, smutek, deprese.…Píšu o tom proto, že si myslím, že i o „špatných“ věcech je potřeba mluvit, navzdory tomu, co nás v dětství naučili, nebo co si o tom myslí společnost.

6. Jak dlouho mi trvá napsat jeden článek?

Těžko říct, jak dlouho mi trvá napsat jeden článek. Většinou od toho odběhnu asi tak milionkrát, ale když mám dobrou chvilku, tak jej zvládnu napsat asi do dvou hodin. Většinou už musím mít ucelenou představu o článku a pak už nepřepisuji. Co ze mě vyjde napoprvé, zůstane na papíře a text upravuji jen minimálně.

7. Už jsem někdy měla spisovatelský blok?

Možná ano, možná ne. Těžko říct. Asi jsem neměla blok v pravém slova smyslu. Spíš si myslím, že se nechám zahltit, pohltit všemi mojimi nápady a pak nevím, co dřív. Těch nápadů na téma na článku je mnohem, mnohem víc než času na psaní.

8. Jaká je moje oblíbená citace knihy?

Nemám oblíbenou citaci z knihy. Pokaždé mě osloví něco jiného. Líbí se mi motto „Každý den je jen začátek a je jen na tobě, jak jej přežiješ“.

9. Ví moje rodina/ přátelé, že píšu? Ne – proč ne? Ano – podporují mě?

Ano, ví. Těžko říct, jestli mě podporují a ani s jistotou nevím, jestli čtou to, co píšu. Nikdo se k tomu moc nevyjadřuje. To bude asi ale tím tématem. Je to pořád trochu tabu, takový vztek, o tom se přece veřejně nemluví…..

10. Označuji se ráda za bloggera?

Přijde mi divné označovat se tak. Stejně mi ale přišlo divné mluvit o sobě jako o lektorce, když jsem učila angličtinu. No, nějak se člověk „označit“ musí, aby se dalo jasně najevo, co dělá, ale myslím, že zatím jsem pořád hlavně máma. Uvidíme, jak se blog vyvine dál.

11. Zkoušela jsem už někdy napsat knihu?

Zatím ještě ne, ale vždy jsem chtěla. Zatím jsem nepřišla na to, o čem by měla být. Několik nápadů se už zrodilo, ale stejně tak rychle i zanikly.

12. Jaká je největší výzva, se kterou se setkávám jako blogger?

Oslovit ty správné lidi. A co nejvíce správných lidí. Vyžaduje to hodně přítomnosti na sociálních sítích a já tak ráda prožívám okamžiky jak jsou a zapomínám fotit…

A navázat spolupráci s jinými bloggerkami. Moc ráda bych podnikla větší projekty, ale stydím se někoho oslovit.

13. Jaké jsou ideální podmínky pro psaní?

No, to je těžké. Se dvěma dětmi to moc ideální není. Zatím jsem se dopracovala k největšímu ideálu večer, až děti spí a já musím běhat, nahoru jen občas, když se Kubík probudí, abych ho znovu uspala. Naštěstí to jde většinou rychle, ale někdy se už k rozepsanému článku nevrátím do druhého dne.

14. Co mi blogování dalo a vzalo?

Dalo mi novou motivaci v životě. Nakoplo mě to a dává mi prostor k seberealizaci. Určitě mě čeká spousta krásných nových zážitků, když se přestanu ostýchat a půjdu do toho na 1100%. A co mi vzalo? Asi nic, zatím. Jen někdy nemám tolik klidu, kolik bych chtěla, protože chci pracovat na blogu, ale to je vlastně něco, co mě baví, takže to je asi taky plus.

15. Moje oblíbené blogy, které čtu..

Co jsem začala psát blog, tak už nečtu nic. V minulosti jsem četla zahraniční blogy, jako třeba Abundant Mama a podobné. Docela se mi líbí Play Everyday, nebo Krkavčí matka, Vědomí život = vědomá mysl a jim podobné, ale nečtu všechno podrobně.

Takže, to bylo 15 otázek a odpovědí o mě a mým blogování.

Pokud se ti líbilo co jsi četla, napiš komentář, nebo mě sleduj na FB a sdílej svůj názor tam. Budu se moc těšit.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *