3+1 pomocníků, které ti můžou pomoct přestat křičet

Znáš to jeden z „těch“ dnů… Dnes jsem měla jeden z těch dnů, kdy cokoliv uděláš, jakkoliv se snažíš, aby vše klapalo, neklapalo nic. Ať jsem udělala to či ono, moje dítě se dnes prostě rozhodlo úplně mě vyždímat a dostat ze mě všechno.

Začalo to hned ráno, kdy se Šimonek nemohl rozhodnout, jestli se vyspal dobře nebo ne, jestli má dobrou náladu či naopak. Pak chtěl na snídani loupák, který dostal jen proto, aby se vzápětí rozhodl, že ho nechce a chce rohlík s máslem. Tak jsem mu ho dala, a půlku loupáku jsem dala jeho bráškovi. (Doufám, že mě tady nikdo nezačne poučovat ohledně jídla a říkat mi, jak je mouka neOK.) To přineslo další vlnu nesouhlasu a vzteku. No to by bylo na dlouho.. Prostě a jednoduše, takhle to šlo celý den, až jsem tak trochu několikrát ztratila chladnou hlavu.

Jako třeba v autě, na místě spolucestujícího Kubík, jako vždy v autě, prožíval těžký „záchvat“. Křičel a brečel, jenom proto, že musel sedět ve vajíčku asi tak tři minuty. Šimi začal hulákat nesmysly, dožadovat se sladkostí a jiných věcí, jen proto aby se mohl vztekat. Na to je on expert. Do toho babička a prababička se mu snažily domluvit, uplácet atd. A tak, v zajetí šíleného hluku jsem tak trochu ztratila chladnou hlavu.

Ne. Nezačala jsem řvát jak smyslů zbavená, že mám toho dost a další šílenosti. I když i to jsem určitě v průběhu dne několikrát určitě řekla. Co jsem ale udělala? Vykřikla jsem: „Šimone! A dost! Ticho tady bude!“ Už jsem nevěděla jak si jinak získat jeho pozornost.

Možná to není až tak moc špatné, ale v průběhu dne podobných situací nastalo několikrát a ke konci už toho na mě bylo dost. V závěru dne jsem měla pocit, že jsem selhala na plné čáře. Ale víš co? Když se zeptám Šimonka, na jeho názor, jak se mi vede v mé výzvě, tak to snad není ani tak špatné. Děti odpustí věci, které my samy sobě nejsme schopné odpustit. Děti mají jiný pohled na svět a tak někdy dokážou opravdu překvapit.

Často je to o hodně lepší než si sama myslíš. Takže pokud jsi přijala výzvu se mnou, nebo právě začneš, zeptej se svého dítka na to, co si myslí, jak se ti vede. Myslím, že tě určitě překvapí.

To byla jedna dobrá zpráva. Další otázka je. Jak dosáhnout toho abys neztratila chladnou hlavu, jako já dnes? Jak se zastavit, když přichází podrážděnost a zklidnit se? Někdy to vyžaduje doslova nadlidské usílí, zejména, když naše ratolesti dělají všechno proto, abychom v pohodě nebyly. Samozřejmě, není to záměrné. To ale nic nemění na faktu, že děti dokážou věci, které svede málokdo.

Jak si tedy můžeš pomoct?

Co můžeš udělat proto, aby sis včas uvědomila, že se ti nálada zhoršuje a udělala s tím něco? Typů a triků je na světě spousta. Popravdě, jsem opravdu zvědavá na ten tvůj. Zajímalo by mě jestli sis vytvořila vlastní pomocníky, kteří ti pomáhají zůstat se sebou a tvými emocemi v kontaktu.

Četla jsem dokonce i o takových, tak trochu, drastických metodách jako je kamínek v botě, nebo gumička na zápěstí, kterou majitelka natáhla a pustila. Každá rána byla připomenutí a vtáhnutí zpátky do přítomnosti.

Proti chuti žádný dišputát, ale přece jen já mám radši bezbolestné metody. I když na tom něco určitě bude.

Raději ti, ale popíšu ty bezbolestné metody, které jsem našla a pomáhají mi. Tedy alespoň většinou mi pomůžou.

Vizuální pomocníci

Samolepicí papírky

Nejjednodušší způsob jak rozmístit připomínku po celém domě či bytě a všude jinde kde to potřebuješ, ať už to je auto, práce nebo peněženka. V peněžence jsem měla roky nalepené papírky, které mi připomínaly zásady, podle kterých jsem chtěla žít. Dokonce jsem je měla pod lepící páskou, aby mi vydržely co nejdéle. Prostě vezmi nějaké samolepící papírky a nalep si je kde potřebuješ. Na zrcadlo v koupelně, na zpětné zrcátko, digestoř či nad televizi. Prostě všude, kde je uvidíš. A můžeš si je popsat motivačními větami, jak jsem udělala já do peněženky.

Peněženka je skvělé místo, protože to uvidíš pokaždé, když někde platíš. A jíst se musí, tak si dokážu představit, že je to docela často.

Obrázky

Ať už to jsou obrázky něčeho, co ti osobně bude připomínat nekřičet nebo nějaké citáty, je to hezký způsob, jak ozdobit zeď a mít to pořád na očích. Já měla docela štěstí a dostaly se ke mně opravdu krásně umělecky dělané motivační věty. Vlastně to bylo součástí jednoho kurzu, který jsem si dělala a opravdu jsem to využila. Pořád využívám. A to nesmím zapomenout, v dnešní době na tak samozřejmé mobily. Nastav si připomínku jako tapetu. Já si tu svoji obměňuji v různých intervalech, ať k tomu nezačnu být slepá.

Toto je jediná nevýhoda papírků, obrázků a prostě čehokoliv co nás obklopuje deno denně. Začneme být vůči tomu slepí. Naše mysl ví, že to tam je, tak už tomu nevěnuje velkou pozornost. Proto je dobré si je čas od času vyměnit za jiné.

Náramky

Moje oblíbené. Nedávno tím byl zahlcen celý web. Žena, ukřičená matka, si jako pomůcku dala na ruku pět gumiček, které ji připomínají její záměr. Pokaždé, když na své děti křičí musí sundat jednu dolů a může ji získat zpět až tehdy, když udělá něco hezké s dítětem. Je to spjaté s principem „poměr 5:1“, o kterém budu psát jindy, jelikož to je určitě téma, které si zaslouží vlastní článek.

Já ale gumičky na rukou doslova nesnáším. Škrtí mě. Tak jsem si vyrobila náramek, který se mi líbí a je unikát, protože jsem je vyrobila já. Asi to ještě nevíš, ale opravdu moc ráda tvořím, akorát toho času je málo. Rozhodla jsem se jen pro jeden náramek, protože mám ráda volné ruce a těch šperků ani tak moc nenosím. No, samozřejmě můžeš použít zakoupený náramek. Je to jen a jen na tobě.

Důležité je, aby ti to přinášelo prospěch a abys ty se v tom cítila dobře.

A ještě jeden tip navíc.

Budík

Ještě se vrátím k mobilu. Budík je skvělá věc. Spoléháš se na něj každé ráno. Nastavíš jej na určitý čas a nemusíš na nic myslet. Zabzučí kdy má. Zkus ho využít i pro tvůj hněv. Pokud používáš, nebo jsi použila moji tabulku, tak už jsi asi zjistila kdy máš tendenci ztrácet hlavu. Nastav si budík v kritický čas, aby ti připomněl, co tě čeká a ty měla možnost se na to psychicky připravit.

Pro mě to dělalo doslova zázraky. Měla jsem budík nastaven několikrát denně a pokaždé když mi vibroval v kapse, nebo začal zvonit někde v domě, jsem začala zhluboka dýchat a devětkrát z deseti, jsem situaci zvládla skvěle. Zkus to a uvidíš.

Toto jsou moji oblíbení pomocníci v boji proti křičení. Líbí se ti některý? Je mi jasné, že každá jsem unikát a každé vyhovuje něco jiného. Zajímalo by mě, co si o tom myslíš ty. Napiš krátký komentář nebo se přidej ke mně na FB.

Taky jsem vytvořila dvě skupinky pro matky bojovnice, jaká jsi ty. V jedné se dělíme o své radosti a v té druhé se navzájem podporujeme ve výzvě „nekřičet“. Přidej se k nám.

Moc se těším.

 

 

 

One Reply to “3+1 pomocníků, které ti můžou pomoct přestat křičet”

  1. ..Mnohokrát jsem uvažovala jak u člověka postupuje ten proces a jakými emoceni, pocity a náladami začíná něco, co končí křikem…..a já si myslím že pokud se člověk někam chce posunout, někam , kde jemu i jeho dětem a rodině bude líp, musí začít co nejhlouběji v sobě a to tím, že si vůbec uvědomí co souzní v jeho myšlenkách s tím, co pak říká a dělá, protože at chceme nebo ne, to z nás dělá bytost jakou vnímá naše okolí… do hlavy nám nikdo nevidí….takže i když jsme uvnitř milující, navenek můžeme být dokonalá mamsterka. a tak, bych všem přála, aby se přestali snažit mít vše a všechny pod kontrolou…jedině tehdy z nás sejde napětí, znova se nadechneme a pochopíme že já jsem já, moje dítě je sice moje ale má svůj svět a svůj život..a JÁ nejsem hlídač ani nejsem policajt. Jsem průvodce….takže to co udělá a jak se zachová je Jeho zodpovědnost, pokud mu ukážeme, co se pak může stát…akce a reakce.ale ne vina a trest.a tak netrestejme ani nevinme sami sebe…pochopme sebe..pochopme svoje okolí…nebo spíš přijměte…a život bude krásný..takový, jaký opravdu je a je pro nás pro všechny..a my sami jsme zodpovědni za to jak jej vnímáme…Díky Tobě Mia, jsem si uvědomila pospolitost a vidím jako velmi pozitivní to, že tvé články ani blog samotný nemá za cíl ženy oddělovat, urážet, a říkat…vy jste nedokonalé…takto se to dělá,,… ale ukazuje na to, že my všechny chybujeme, ale své chyby si uvědomujeme a snažíme se přijít na tu správnou cest, která není podmíněná strachem ale láskou .Děkuji Ti

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *